No jak by se  ten den správně nazval. V pracovní a školní dny to pro nás byla jak o velikonocích škaredá středa.  Volno v práci, ve škole volno, komplikace s dojížděním atd.  No díky dobré komunikaci mezi dětmi, rodiči, trenéry a výborem jsme odjeli hrát do Chocně bez ohledu na to ,jak byli naši kluci unaveni po školních aktivitách fyzicky  – přespolní běhy a podobně. Na to vedení z  kraje asi ohled nebere. Stejně, tak na dřívější odchody z práce neplacených trenérů což se stalo poslední měsíc docela zvykem. No nic už k fotbalu. Na začátek nás rozhodili fyzicky vyspělejší hráči z Chocně a my se jich  báli. Už v 5″ se po zbytečné ztrátě balonu na půlící čáře, podotýkám mezi našemi třemi hráči dostali k míči domácí do brejku, následného centru do vápna a pak už nezbývalo nic jiného než trefit zařízení. Domácí vedli jedna nula. Po chvilce jsme byli na place jak na kolotoči a soupeř nám nepůjčil balon, až po nějaké době jsme se osmělili, a vyrovnali se soupeři, dokonce i brankově. Vojta Štruml  prostrčil na Petra Švestku a ten se nemýlil. Tentýž hráč o chvíli později mohl zvýšit nestalo se tak. Pak jsme zase měli hluchá místa a dvě minuty před poločasem, jsme domácím darovali gol na 2:1. Prostě jsme ve středu hřiště nic neudělali, kolem naší obrany  chodili domácí jako nůž máslem, útočník nikým neatakován  pohodlně vystřelil. Druhou půli se na nás podepsala únava a zranění. Bojovalo už jen pár hráčů a to nestačilo. Soupeř přidal jednu branku, kdy náš obránce pouze přihlížel jeho běhu a klidnému zakončení bez ataku. Lze jen konstatovat, že fotbal je kontaktní a kolektivní sport a je potřeba dřít, makat, bojovat a ne to nechat na pár lidech. Tak se z toho snad poučíme a k těm pár dříčům se přidají i další.

Branka: 16″ Švestka