Po 14-ti denní pauze z důvodu volného losu, jsme na svém hřišti přivítali třetí celek v dosavadní tabulce, hráče z Heřmanova Městce. Chtěli jsme odčinit neúspěšné představení z minulého zápasu, kde jsme svojí pasivitou soupeři dovolili ke konci utkání skórovat a prohráli jsme nejtěsnějším možným výsledkem 1:0. Ne jinak tomu bylo i nyní, ale štěstí se tentokráte přiklonilo na naší stranu a tím šťastnějším týmem jsme byli my a 1:0 zvítězili.
Věděli jsme, že nás nebude čekat nic jednoduchého, a tak jsme chtěli hned od úvodu svoji aktivitou soupeře zaskočit, což se nám dařilo pouze počátečních dvacet minut, kdy jsme měli několik šancí, ale bohužel bez gólového efektu. Po té se hra přelévala od vápna k vápnu a spoustou nevynucených chyb, jsme soupeře dostávali do hry a jen se štěstím jsme neinkasovali. Když už jsme se dostali na dostřel branky, tak vše zlikvidoval hostující brankář. Asi největší šanci ke skórování měli ke konci poločasu Machačný s Horským, kdy prvně jmenovaný po přiťuknutí na velkém vápně od Formánka mířil pod břevno, ale hostující obránce střelu vytěsnil na rohový kop a z následně zahrávaného rohového kopu se před brankou ocitl sám Horský, ale hlavou dobře nezamířil, a tak se šlo do kabin za nerozhodného stavu.
Do druhého poločasu jsme hráče nabádali, ať hrají svojí hru, zlepší komunikaci i pohyb bez míče, protože jsme se soupeři začali přizpůsobovat. Úvod druhé půle opět patřil nám, jenomže zbrklost, nebo špatně seřízená mířidla nám radost z kýženého gólu nepřinesla. Radost z gólu jsme si mohli užít naplno až v 61‘, kdy se konečně prosadil agilní Machačný, který si na rohu velkého vápna na levé straně vybojoval míč, který si navedl před velké vápno a ač mu střela moc nesedla, tak k údivu všech, zapadla k pravé tyči 1-0. Po této brance jsme měli ještě jednu 100% šanci, ale val těl hostujících obránců na malém vápně, jsme nedokázali prostřelit. Zhruba od 70‘ nám začalo docházet síly, byli jsme nuceni prostřídat a soupeř vycítil, že může ještě zahrozit a to co se odehrávalo před brankou hostí, tak podobná situace po pár minutách byla i před Jansou, kdy jsme na pravé straně laxně přišli o míč, který si vybojoval hostující záložník a centrem na penaltu oslovil nabíhajícího útočníka a ten z první, nejprve trefil Jansu do nohou, míč se k němu šťastně odrazil zpět a tvrdou střelou se snažil rozvlnit síť naší prázdné branky, ale kde se vzal tu se vzal Horský a obětavým zákrokem odvrátil pohromu na rohový kop. Do konce poločasu se již mnoho nestalo a tak jsme mohli slavit kýžené vítězství, které se nerodilo vůbec lehce.
Z předvedeného výkonu máme bohužel smíšené pocity, radost z výhry, ale ne bohužel to co jsme předváděli, když si něco v kabině řekneme, jak to chceme hrát, všichni to odkývají, že všemu rozumí, ale přijde se na hřiště a je to jinak. Možná to bylo i tím, že polovina týmu v týdnu prodělala lehkou virózu a někteří hráli se sebezapřením, a nebo to je v něčem jiném? Budeme si muset v klidu v týdnu sednout a celou situaci probrat, protože kluci to v sobě mají, ale zatím to nějak nejde.